Jak to všechno začalo!
Jmenuji se Zuzana Janečková a již od dětství jsem si každé Vánoce přála jen to jediné - pejska:) Bohužel jsem pod stromečkem nikdy vysněný dárek nenašla. Osud mě svedl jednoho jarního dne s chovatelkou, jejíž fena byla právě březí. Dne 10.6.2009 se narodili čtyři krásná štěńátka (3 kluci a 1 fena). A jelikož mi si přáli fenu, nebylo zapotřebí výběru.
O tom že je Roxy hluchá, neměl nikdo tušení. Ve smečce se držela ostatních psů, a zdálo se, že je zcela zdravá. Zhruba po měsíci jsme však vytušili, že něco není v pořádku. Kdykoliv jsme na ní volali, či vydávali různé zvukové signály, ona vůbec nereagovala. Z 10 pokusů o přivolání přišla jen 1 krát. Na základě toho jsme se objednali na vyšetření Baer. Po tomto vyšetření se potvrdila oboustranná periferní hluchota.
V prvním okamžiku nás to vyděsilo!!! Postupem času jsme však začali tuto diagnózu brát tak, jak tomu osud (ne)přál. Roxy byla vysněná, tudíž nás ani nenapadlo jí vrátit. Při pohledu do jejich očí mi bylo jasné, že společně tento celoživotní hendikep překonáme a já Roxy vychovám tak, aniž by okolí poznalo, že je hluchá.
Nejprve jsem si koupila knížky o řeči těla psů, jak nás pejsek vnímá, co znamená když dělá to či ono... Poté jsem si stanovila s čím je nejdůležitější začít a jak postupně vychovávat. Nejdlůležitější bylo naučit ji závislosti na mě, s nímž souvisí i hlídání si "ona" mě. Druhou důležitou věcí bylo zastavování se u přechodů, či na konci obrubníků. Když jsme zvládli naučit Roxy si nás hlídat, neodbíhat od nás příliš daleko a zastavovat se samotná u přechodu, pak už jsme měli příjemný pocit.
Základní povely se naučila hned a bez problémů. Když nemůžete pejska naučit povel slovy, pak učíte povel řečí těla (v mém případě je to ruka). Představila jsem si jednotlivý povel, jak vypadá, když jej pes vykonává a nebylo těžké si daný povel rukou stanovit. S pomocí pamlsků jsem postupně Roxy učila nejen základní povely, ale další vtipné kousky. Dnes ovládá více než 15 povelů a další se snažím vymýšlet:)
Jedinou nevýhodou hluchého pejska je to, že špatně zvládá samotu a tudíž je zapotřebí být v kontaktu s pejskem co nejvíce, nebo mu zajistit prostředí kde nebude sám. Já si Roxy beru každý den do práce, chodím s ní nakupovat a i v kině už to zná. Nepříjemné jsou i situace, kdy musím čekat až se na mě Roxy podívá, aby jsem dala povel ke mě. To se stává většinou když se začmuchá nebo si hraje s druhým psem.
Roxy je velmi společenská a přátelská, neustále vrtí ocáskem a působí pozitivním dojmem. Kdokoliv kdo nás potká má tendenci se na Roxy usmát nebo si jí pohladit.
Dnes už mohu být pyšná nejen na to, že jsme Roxy velmi dobře vychovali, ale i za to, že se narodil ne postižený, ale výjmečný pes, který je oddaný nám i naší péči o ni.
Lékařská zpráva.pdf (156,4 kB)
V roce 2011 jsme se rozhodli naší hluché fenečce Roxy pořídit uši a proto jsme přivítali dne 15.6.2011 na svět fenečku z chovatelské stanice Canis Care SBT Ashu Ushi Canis Care, které neřekneme jinak než Ushi (čteno Uši):)
www.ushi-canis-care.com/
Citáty
"Psi jsou ta nejúžasnější stvoření. Dávají bezvýhradnou lásku. Pro mě jsou vzorem, jak jít životem." (Gilda Radner)
"Jsem přesvědčená, že zvířata proumlouvají k lidem od chvíle, kdy jsme byli stvořeni a umístěni do tohoto světa." (Barbara Woodehouseová)